Stopovačka s deseti uzly: Zmatkář
Tady se nesnažíme o estetiku. Stopovací vodítko původně měřilo deset metrů, ale kvůli strategickým uzlům (každý z nich je památníkem jednoho výcvikového fiaska) teď funguje spíš jako makramee z nervů. Tento majitel se snaží – fakt že jo. Ale realita je, že se pes stejně otočí jen když zavane vítr správným směrem. Vodítko nese stopy zoufalství, bláta a občas i zubů.
- Co pes umí: Vázat lodní uzly. Neúmyslně.
Flexi vodítko: Amatér s ambicemi
Na první pohled ideální kompromis: pes má prostor, člověk klid. Jenže když přijde nečekaná situace, flexi vodítko toho moc nezachrání. Flexi majitel je optimista: věří, že pes poslechne, až ho zavolá. Ačkoli zatím to nikdy úplně nevyšlo. Tito lidé většinou nikdy nepouští psa úplně navolno – natahovací lanko je jejich kompromis mezi svobodou a bezpečím.
Jediný háček? Flexi vodítko se snadno zamotá i kolem těch, kteří se psem vůbec nejdou. Stačí se nevědomky přiblížit – a rázem jste součástí živé ukázky na téma „Jak chytit nicnetušícího chodce do pasti“. 
- Co pes umí: Když lanko cvakne na doraz, otočí se jako profík a přijde si pro odměnu.
Stylové vodítko ladící s outfitem: Elegán
Zde máme městského páníčka, který ví, že i na procházce je třeba ladit. Vodítko? Ručně pletené z recyklované biobavlny, s mosazným karabinkovým detailem. Barva ladí s bundou, obojkem a možná i s lakem na nehtech. Pes je často stejně upravený jako majitel – a občas i voní líp.
- Co pes umí: Zaujmout pózu na Instagram.
Vodítko kolem pasu: Trenér v utajení
Tenhle člověk ví, co dělá. Pes ho poslouchá. Ne protože musí – ale protože chce. Vodítko kolem pasu značí, že majitel má ruce volné na házení míčku, čtení knihy o pozitivním výcviku nebo prostě jen na hrnek s kávou. Tento typ působí nenápadně, ale u psího hřiště ho respektují i čivavy.
- Co pes umí: Zůstat v klidu u nohy, i když začíná konec světa.
Bez vodítka: Bohém
Vodítko je prý jen společenský konstrukt. Tady vládne důvěra a volný duch. Pes lítá volně a páníček se tváří, že vše má pod kontrolou (i když jeho obličej říká „prosím, ať nezmizí do křoví“). Tito majitelé žijí přítomností, často mají na sobě plátěné kalhoty a znají jména všech stromů v parku.
- Co pes umí: Meditovat. Nebo taky zmizet na půl dne.
Krátké pevné vodítko: Silová přetahovaná
Tady nejde o procházku, ale o čistou hru svalů. Páníček svírá vodítko jako by držel poslední šanci na přežití, pes táhne vpřed s přesvědčením, že za rohem čeká dobrodružství nebo aspoň sýkorka. Výsledkem je permanentní přetahování, kde ani jeden neví, co znamená „chodit na vodítku“. Ale oba to berou smrtelně vážně.
- Co pes umí: Táhnout. Nezastavitelně. A ideálně opačným směrem než vy.
„Ale ať už za sebou vláčíte desetimetrovou šňůru, nebo ladíte vodítkem k botám, jedno je jisté: kolemjdoucí si o vás udělají obrázek ještě dřív, než stihnete zvednout obočí. Vodítko totiž nekompromisně odhalí, co jste zač.“
