Velikonoce jsou fajn. Tedy, pokud nejste pes. Pro naše chlupáče jsou totiž trochu záhadné. Najednou je doma plno lidí, voní to po mazanci, někdo se snaží mlátit paničku pomlázku, děti křičí a všude spousta vajíček. Chaos jak v boudě! Ale co si budeme namlouvat – i když je neslavíme, aspoň den volna navíc se vždycky hodí.
Velikonoční debatu na louce začal Emil, bostonek, který všechno vždycky okomentuje. „Doma v ten den všude vidím růžové zajíčky, beránky a spoustu počmáraných vajíček. To asi budou zase Velikonoce, co?“
„No, určitě to budou Velikonoce,“ přitakává Lady, německá ohařka. „Moje panička bude zase celé dopoledne křičet. A když zazvoní zvonek, štěkám preventivně na všechny ty chuligány, co se budou snažit moji paničku mlátit proutkem! Nechápu. Mojí vášní je lovení — a kolem Velikonoc je to vážně náročné. Už jsem bohužel chytla pár umělohmotných zajíců. Jsou všude a vypadají fakt reálně. Jak to má pes poznat?“ 
„Myslím, že tohle není zrovna normální chování,“ říká Eda, labrador, který se v těchto věcech vyzná. „U nás doma je to taky divoký… všichni křičí, všude voní vajíčka, a já si nesmím vzít ani jedno! To je přece nefér. Vždyť já jsem expert na jídlo a už dva dny jsem nevlezl do rybníka ani se nevyválel ve voňavé rybě!“ „A co ty, Happy? Co ty a Velikonoce?“ zeptá se Eda čivavy.
„Já štěkám celý rok, ale na Velikonoce… to se ani nezastavím,“ odpoví Happy, čivava, která si nikdy nenechá ujít ani tu nejmenší příležitost ke štěkání. „Na Velikonoce je pořád něco, co mě nenechá v klidu!“
„Já už to poznám,“ řekne smutným hlasem německá doga Arnošt. „Jakmile všichni dojí oběd, je jasné, že to přijde. Ta trapná chvilka. Panička si začne pobrukovat nějakou jarní odrhovačku, popadne ty svoje králičí uši, se kterýma celý den pobíhala po baráku, a míří rovnou ke mně. Vyžene mě na louku, nasadí mi ty uši na hlavu, vysype přede mě vajíčka a tváří se, že tohle je ta nejroztomilejší velikonoční momentka na světě. Foťák cvaká jak kulomet, všechno samozřejmě putuje na Instagram a já se jen modlím, ať mě aspoň nevidí sousedova fenka. Upřímně? Je to pro mě takové malé psí trauma. Ale co bych pro ně neudělal, že jo?“
Do debaty se přidá borderka Katy, známá svou inteligencí. „Snažila jsem se zařídit, aby moje panička nedostala na zadek. Když přišli koledníci, předvedla jsem všechny triky, co umím – skákala jsem na stůl, přinesla vajíčko… a co myslíte? Zavřeli mě do ložnice!“ Katy se zamračí. „Byla jsem fakt naštvaná, tak jsem si prostě lehla do postele, což normálně nedělám. A co se nestalo? Když jsem se probudila, můj páníček tam spal (a to byl den), v botách, chrápal a v ruce držel tu divnou věc z proutků!“
„Já mám Velikonoce rád!“ zakřenil se Hugo, vždy dobře naladěný německý boxer. „Ten den je u nás veselo, a to mám rád. Každého příchozího přivítám velkou mokrou pusou a občas mi i někdo dá dobrotu. A navíc páníček je ten den veselý a hází mi míček i v obýváku! Co víc si přát?“
„My jsme na Velikonoce na chalupě,“ připojí se kříženka Foxy, která už je psí veteránkou. „Mám to zmáknuté. Zalezu si pod stůl a čekám, až všichni odejdou. Na stole je v ten den víc dobrot než obvykle, takže když si tam něco vezmu, nikdo si toho ani nevšimne. A když přijdou, tak mi řeknou, jak jsem byla hodná, a dostanu další dobrotu, takže já si taky nestěžuju. Někdy ale spokojeně usnu ještě dřív, než se vůbec vrátí.“
Nakonec se všichni psi rozloučili, každému z nich to pořád trochu vrtalo hlavou. Ještě než se rozutekli, štěkli si jedno – že pokud někdo objeví, co přesně ty Velikonoce znamenají, nebo jak se vyhnout focení s králičíma ušima, rozhodně to dá ostatním vědět. Protože mezi chlupáči platí jedno – co se štěkne na louce, to se počítá!
Velikonoce psi asi nikdy úplně nepochopí. A není se čemu divit – všichni ti zajíčci, proutky, křičící a plačící lidé jsou pro ně prostě jedna velká záhada.
A co vy, máte vy nějakou vtipnou velikonoční historku?
