Mohla byste nám krátce představit, co je spolek Psí senioři v nouzi a jak vznikl?
Od roku 2014 jsme začali s mým tehdejším přítelem aktivně zachraňovat pejsky z útulků. Bylo nám jich líto, často v útulcích dožívali bez zájmu. Brali jsme si je tedy k nám domů, poskytovali jim dočasný domov a dávali je tzv. ,,do kupy“ (veterina, socializace, hledání nového majitele). Z finančních důvodů jsme ale byli schopni pomoct vždy tak jednomu až dvěma pejskům.
Abychom mohli poskytovat péči ještě kvalitnější a navýšit tak počet zachraňovaných pejsků, rozhodli jsme se v březnu 2019 založit spolek Psí senioři v nouzi. Časem se naše společná cesta rozešla a já k sobě, jakou pravou ruku, přibrala kamarádku Kristu, poté Elišku, také vášnivou pejskařku, se kterou organizujeme chod celého spolku, a já mám ještě navíc, ke své vlastní smečce, vždy tak tři až čtyři pejsky. V lednu 2020 jsme spolek rozšířili o další dobrovolníky, kteří si berou pejsky, pod naší záštitou, k sobě domů do dočasného domova.
Pomáháme pejskům pouze z České republiky starším 7 let formou tzv. dočasné péče, což je jakýsi mezistupeň mezi útulkem a přímým domovem. Nejsme azyl, kde najdete všechny pejsky. Jsme parta lidí, dočaskářů, která ubytuje pejsky přímo u sebe doma. Je nás 10 – 15 a rádi bychom rozšiřovali náš tým, abychom mohli pomáhat stále více pejskům, kteří naší pomoc žalostně potřebují.
Pejsci k nám přicházejí z útulků, výjimečně od majitelů. Následně projdou kompletní veterinární péčí (krevní rozbory, vyšetření srdce, kastrace, odstranění nádorů, čistění zubů a další), kterou útulky poskytovat nemohou, jelikož jde o finančně náročnou záležitost, nicméně nezbytnou pro další fungování a prodloužení života psa. Poté jim hledáme domovy na míru, dle potřeb konkrétního pejska. S novými majiteli jsme i po adopci v kontaktu. 
Co vás osobně přivedlo k pomoci starším pejskům?
Zprvu jsme pomohli i několika mladým pejskům. Až se k nám dostala seniorka Cassandra. My díky ní zjistili, že tito klidnější, rozumnější, zároveň jedni z nejvíce potřebných pejsků, jsou našemu srdci nejblíže. Věděli jsme, že jejich adopce jdou špatně, že často umírají v útulcích. K dnešnímu dni jsme pomohli cca 650 pejskům.
S jakými příběhy se u psích seniorů nejčastěji setkáváte?
Pejsci k nám přicházejí z útulků, výjimečně od majitelů. Často se jedná o tzv. „nechtěná dědictví“, kdy jim páneček zemře a rodina se nepostará. Jsou ale i případy, kdy je pejsek odložen z důvodu problémového chování (což je vina vždy člověka), stěhování, vysokých veterinárních nákladů. Občas nám zavolá i přímo veterinář, že majitel přišel nechat utratit svého pejska s nějakou výmluvou.
„Potýkáme s nedostatkem místa. Je těžké určit, kterého přijmout a kterého odmítnout, jak se druhá strana po odmítnutí zachová.“
Co bývá pro starší pejsky po příchodu do spolku nejtěžší?
Větší problémy jsou s lidmi 🙂 Ale k pejskům… Prvních pár dní je někdy náročných. Spousta nových pejsků často značkuje, někteří štěkají, ničí, koušou. Někteří mají urgentní zdravotní problémy. Někdy jsme na veterině víc, „než doma“, někdy máme zničené vybavení bytů, domů, stěžující si sousedy na hluk. Nicméně, toto vše se děje i u mladých pejsků.
Ale vše se dá postupně napravit. A víte, jaká je to pak odměna, když se mění pod rukama? Když pak najdou krásné domovy a my dostáváme ty veselé pozdravy?
Ale kdybych měla mluvit jen o psích seniorech, tak nejhorší je, když musíte udělat to poslední rozhodnutí, když se nového domova již nedočkají.
Máte v paměti nějaký konkrétní dojemný příběh psa, který vám utkvěl?
Zmíním jeden z těch aktuálních, se šťastným koncem. Malá psí seniorka byla odložena do nechvalně proslulého útulku, jako pozůstalost. Dostala se k nám. Dali jsme jí jméno Anička. Srst měla samý dred a hlavně, byla úplně slepá. Podstoupila podrobnou očistu a veterinární vyšetření, včetně toho očního. Oči sice byly v silně zanedbaném stavu, ale byla nám nabídnuta operace a v tom nejlepším případě alespoň částečné navrácení zraku. Do budoucna by bez operace hrozil úplný rozpad čoček a nutné vyoperování očí. Neváhali jsme a šli do toho. Operace byla náročná a dlouhá, to samé pooperační péče, ale vše dopadlo dobře! Jaká byla naše i Aničky radost, když začala vidět. Nevěřícně se rozhlížela a začala si úplně jinak užívat život. Teď již má nový domov, kde je milovanou psí princeznou.
Jak vypadá péče o psího seniora v praxi – co všechno obnáší?
Vzhledem k tomu, že povahu pejsků známe a tyto informace novým majitelům předáváme, tak by nové majitele nemělo překvapit ze začátku nic (pokud nic nepokazí oni sami litováním, rozmazlováním, apod.). Později je třeba samozřejmě počítat s potenc. zhoršením zdravotního stavu, handicapy, nepříjemná je i demence… Ale neznamená to, že každý psí senior musí tímto projít.
Jaké jsou největší výzvy, se kterými se jako spolek potýkáte?
Obzvlášť poslední dobou, kdy se majitelé zbavují pejsků víc a víc, se potýkáme s nedostatkem místa. Je těžké určit, kterého přijmout a kterého odmítnout, jak se druhá strana po odmítnutí zachová, apod. Adopce jdou hůře než před několika lety, místa se tedy uvolňují pomaleji. V České republice začíná být „přepsováno“, i vlivem masového dovozu psů ze zahraničí.
Máte i dobrovolníky nebo dočasné péče? Jak se lidé mohou zapojit? Co všechno může člověk udělat, když chce pomoct, ale nemůže pejska adoptovat?
Občas se stává, že člověk nemůže pejska adoptovat, ale rád by nějakému pomohl. Pokud je důvodem nedostatek času/cestování, může poskytnout pejskovi dočasnou péči v době, kdy ví, že bude mít čas/bude v České republice. Pokud je důvodem nedostatek financí, může poskytnout tzv. „doživotní péči“, kdy adoptuje pejska zapojeného do tohoto programu (hodně nemocného, problémového). Náš spolek pak doživotně pejskovi hradí veterinu a krmení.
Dále uvítáme finanční, materiální pomoc, ale i další formy pomoci jako převozy pejsků a materiálu, pomoc s inzerce nabízených pejsků, pořádání aukcí na Facebooku, pomoc na pořádaných akcích, apod.
Jak probíhá adopce seniorního pejska a na co by měl být nový majitel připraven?
Pejsky máme dočasně umístěné po celé České republice. Jak již bylo řečeno, protože jsou v domácím prostředí a jsme s nimi v kontaktu více, než klasické útulky, můžeme tak zjistit jejich povahu, co je třeba v chování upravit, naučit… Po veškeré veterině je nafotíme, vytvoříme inzerci na sociálních sítích a různých webových stránkách, včetně té naší, a vybíráme trvalý domov na míru. V inzerci je vždy uvedeno o pejskovi vše, včetně města, kde se nachází a jak nás kontaktovat. Poté domluvíme osobní setkání a když je vše v pořádku, může začít adopční proces.
Prosíme zájemce, aby si ještě před kontaktováním nás uvědomili, že:
• I starší pejsek může být závazek na několik let.
• Se o něj zvládnou starat i v případě, že onemocní.
• Oni ani ostatní členové domácnosti netrpí alergií na psí chlupy.
• V případě, že se narodí miminko, se pejsek nestane nechtěným.
• Pejsek není dárek.
Žádného z našich dočasných svěřenců nevydáváme do kotce, boudy, k celodennímu pobytu na zahradě. Nové majitele vybíráme, podepisují s námi adopční smlouvu, a pokud se nejedná o výše zmíněnou „doživotní péči“, hradí se adopční poplatek, který je stanoven individuálně. Po adopci jsme s novými majiteli v kontaktu, pravidelně nám zasílají fotky a informace, jak se pejskovi daří.
Součástí adopční smlouvy jsou lékařské zprávy, podrobné informace o zdravotním stavu pejska, povahových problémech a tzv. „manuál po adopci“, kde je vypsáno, na co si dát pozor, jak ideálně se k pejskovi chovat.
V jakém cenovém rozpětí se pohybují měsíční náklady na psího seniora?
To se nedá takto říci, záleží na pejskovi. Některý psí senior nepotřebuje oproti mladému pejskovi nic více, než třeba kloubní výživu. Některý je nemocný a náklady jsou vyšší.
Jaké máte se spolkem další plány nebo sny do budoucna?
Stále bychom rádi rozšiřovali počet „dočaskářů“. Činnost to není výdělečná, je náročná, a ne každý na ní má kapacity časové, psychické.
Přemýšleli jsme i o psím azylu, ovšem to je zatím jen myšlenka, kterou není z finančních i organizačních důvodů snadné realizovat.
„Jak se k nám pejsi dostávají? Občas nám zavolá i přímo veterinář, že majitel přišel nechat utratit svého pejska s nějakou výmluvou“.
Co byste vzkázala lidem, kteří váhají, zda si vzít staršího psa?
Často se setkáváme s názory, že pejsek odejde brzy a lidé nechtějí zažít ztrátu. Ale věk je jen číslo. Nikde není řečeno, že musí za několik měsíců zemřít. A i kdyby se jednalo o pejska nemocného nebo hodně starého, který u nového majitele stráví jen krátký čas, jde o velkou záchranu, která sice bude bolet, ale udělá to nejvíc… rozjasní poslední dny, měsíce, roky těm, kteří to potřebují nejvíce.
Navíc, psí senior je často již klidný, nevyžaduje tolik pohybu a výchovy jako mladý pes nebo štěně.
Děkujeme za rozhovor a za to, že jste nás seznámila s tím, jak spolek funguje. Vaše práce je opravdu důležitá a je fajn vědět, že existují lidé, kteří se starají o psí seniory. Přejeme hodně štěstí do budoucna!
Pokud chcete jakoukoliv formou pomoci nebo podpořit organizaci, potřebné informace najdete na jejich stránkách – Psí senioři v nouzi.
