1. Dveře – otevřít, zavřít, zopakovat
Tuhle hru miluju! Postavím se ke dveřím a zatvářím se, že chci ven. Páníček vstane, otevře mi… a já se zarazím. Možná je venku zima. Možná se mi nechce. Možná se jen kochám výhledem! Páníček povzdychne, zavře dveře a sedne si. A co já? Přesně v ten moment si to rozmyslím a chci ven. Výsledek? Páníček znovu vstává. Někdy to zopakuju párkrát, ať si udrží kondičku.
2. Nejím, dokud mi to třikrát nenabídneš
Páníček mi dá misku s jídlem. Já se podívám, očichám to a dám najevo, že to není dost dobré. Možná dojdu k misce, možná si povzdychnu. Páníček už panikaří: „Co se děje? Nechutná ti? Jsi nemocná?!“ A pak mi zkusí dát jídloz ruky, přidá něco lepšího… A víte co? Najednou mi chutná! Prostě je potřeba ho trochu potrápit, ať se snaží.
3. Venčící strategie – čuchat každý lísteček
Venčení je nuda, pokud jen chodíme. Proto si každé ráno dám záležet, abych si očichala úplně každý sloupek, kámen a lísteček. Páníček by chtěl jít dál, ale ne ne ne – tohle je důležité! A když se snaží mě popohnat? Prostě se zapřu jako nejtěžší pes na světě a neudělám ani krok. Zkouška trpělivosti splněna. 
4. Hra na neviditelný kámen
Tuhle techniku používám, když se mi nechce dál na procházce, když nechci jít domů, nebo prostě jen tak. Zničehonic se zastavím, ztuhnu, sednu si nebo si dokonce lehnu. Páníček se snaží přemlouvat, ukazuje mi pamlsky, tahá za vodítko… A já nic. Jsem nehybný balvan. Obvykle vyhraje ten, kdo má víc trpělivosti. A to jsem já.
5. Počkej, dokud se neusadíš – pak něco chci!
Páníček si konečně sedne s kávou, zapne si film, uvelebí se na gauči… a já? Přesně v tu chvíli si vzpomenu, že nutně potřebuji ven. Nebo si chci hrát. Nebo mám žízeň. Moje načasování je mistrovské. Páníček se zvedne, udělá, co chci – a když se znovu usadí? Možná přijdu s dalším požadavkem.
6. Hra na hluchého psa
„Ke mně!“ … Nic. „Ke mně!!“ … Stále nic. Pak páníček začne vytahovat pamlsek a najednou? Bum! Slyším perfektně.
7. Tohle hračka rozhodně není… nebo ano?
Páníček mi koupí novou hračku. Super! Ale víte, co je lepší hračka? Jeho ponožka. Nebo polštář. Nebo dokonce ovladač. A teď sleduju, jak se páníček rozčiluje, zatímco já před ním radostně běhám s jeho nejcennějšími věcmi.
8. Hraní na nešťastného chudáčka
Páníček mě vykoupe a co udělám já? Dívám se na něj s tím nejubožejším výrazem na světě. Nebo když mi řekne „nesmíš na gauč“ – okamžitě se zatvářím jako největší chudák. Výsledek? O pět minut později už mě suší ručníkem nebo mi dovolí si vylézt na gauč s ním.
9. Budík? To jsem já!
Páníček chce spát dlouho? Ani náhodou! Jakmile se mi chce ven nebo mám hlad, začnu dupat, funět, olizovat mu obličej nebo kňučet. A nakonec stejně vstane. Není nad to začít den brzy!
10. Schválně si sednu na nejvíc nevhodné místo
Páníček si chce číst knihu? Sednu si na ni. Pracuje na notebooku? Hupsnu mu na klávesnici. Potřebuje volné ruce? Vylezu mu na klín. Každá chvíle je skvělá na testování jeho trpělivosti!
A víte, co je na tom nejlepší? Ať ho testuju jakkoliv, páníček mě stejně miluje. A i když občas protočí oči nebo povzdychne, nakonec mě vždycky pohladí a řekne: „Ty jsi ale potvůrka.“ A já? Já se zatvářím jako ten nejhodnější pes na světě. 🐾😇
