Dark Mode Light Mode

Buďte v obraze – štěkneme vám ty nejdůležitější zprávy!

Před přihlášením k odběru newsletteru je nutné potvrdit souhlas se zásadou ochrany osobních údajů. Vaši e-mailovou adresu použijeme pouze k zasílání newsletteru a kdykoliv se můžete odhlásit.
Follow Us
Follow Us

Buďte v obraze – štěkneme vám ty nejdůležitější zprávy!

Před přihlášením k odběru newsletteru je nutné potvrdit souhlas se zásadou ochrany osobních údajů. Vaši e-mailovou adresu použijeme pouze k zasílání newsletteru a kdykoliv se můžete odhlásit.
Test: Psí lékárnička první pomoci SOLOGNAC
Jak to vidí Zoe: 10 důkazů, že v naší domácnosti velím já
Psí drby: Prázdniny

Jak to vidí Zoe: 10 důkazů, že v naší domácnosti velím já

Nejdřív jsem byla jen roztomilé štěně. Teď? Jsem vládce domácnosti. Páníček si myslí, že on mě vychoval. Haha, sladká nevědomosti! Ve skutečnosti dělá přesně to, co chci. Jak? Čtěte a učte se.
Měla to být jeho pohovka. Teď je to jeho životní lekce.

Jídlo? Jde jen o správný pohled

Každý ví, že granule jsou pro plebs. Skuteční mistři jedí od stolu. Ale jak toho dosáhnout? Pohled „největšího chudáčka na světě“ nikdy nezklame. Oči jak dvě jezírka plná smutku, ouška sklopená, packa jemně položená na páníčkovu nohu. Výsledek? Panička už loupá sýr, páníček se dělí o řízek.

Gauč je můj, páníček se smíří s okrajem

Prý „pes do postele nepatří“. Haha! První noc jsem to respektovala, druhou noc jsem se přesunula ke gauči, třetí noc už jsem měla vlastní polštář a teď? Páníček se krčí na kraji a já spím roztažená jako královna. Stačilo jen pár nocí smutného pohledu a neochoty spát jinde – a bylo vyhráno.

Když venku prší, jsem královna postele

Chodit ven v dešti? Co jsem, kachna?! Páníček už ví, že pokud prší, budu stát mezi dveřmi, krčit se a dívat se na něj s pohledem: „Takhle se ke mně chováš? Jsem princezna!“ Výsledek? Páníček mě přemlouvá, nosí deštník nebo mě balí do ručníku a já nakonec dostanu odměnu i bez procházky.

Reklama

Mazlení na povel

Páníček si myslí, že mě hladí, protože chce. Omyl! Já jsem ten, kdo rozhoduje. Stačí přisunout hlavičku, významně povzdychnout a bum – ruce hned jedou do akce. A když náhodou přestane? Položím mu packu na ruku a podívám se na něj stylem „To už mě nemiluješ?“. Úspěšnost? 100 %.

Procházky? Jen když se mi chce

Někdy se mi prostě nechce dál na procházce. A co udělám? Prostě se zastavím a zatvářím se, že mě trápí nespecifikovaný psí smutek. Páníček se ohýbá, mluví na mě sladkým hlasem, nabízí pamlsky… A já? Já si prostě počkám, než mě nakonec vezme do náruče. Plán dokonán!

Vstávání? Podle mě

Kdo rozhoduje, kdy ráno vstáváme? Já. Když mám hlad nebo chci jít ven, stačí jen jemně začít dupat po posteli, párkrát tiše kňournout a pak zkusit poslední trik: přiložit čumák k jeho obličeji a zhluboka vydechnout. Výsledek? Páníček vyskočí a snídaně je na cestě!

Mám páníčka přesně tam, kde chci. Spí na okraji postele, krmí mě nejlepším kouskem masa a nikdy mě dlouho nenechá čekat na pohlazení. Ano, život je krásný. A teď už mě nechte, jdu si zdřímnout – přímo uprostřed jeho polštáře.

Ale víte co? I kdybych měla možnost vyměnit ho za hromadu pamlsků, nikdy bych to neudělala. Protože on je ten nejlepší páníček na světě. ❤️🐾

Zoe je fenka-kříženec, která vám představuje lidský svět z psí perspektivy.

Buďte v obraze – štěkneme vám ty nejdůležitější zprávy!

Před přihlášením k odběru newsletteru je nutné potvrdit souhlas se zásadou ochrany osobních údajů. Vaši e-mailovou adresu použijeme pouze k zasílání newsletteru a kdykoliv se můžete odhlásit.
Přidat komentář Přidat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Předchozí příspěvek

Test: Psí lékárnička první pomoci SOLOGNAC

Další příspěvek

Psí drby: Prázdniny

Reklama