„Já je naháním. A s radostí,“ začal debatu Emil, bostonský teriér. „Mají helmu, pískají jak kočka na útěku… No to mi neříkejte, že tohle si nezaslouží aspoň jedno pořádné štěknutí!“
„Já je teda fakt nemusím,“ zamručela Lady, německá ohařka. „Jednou na mě jeden zazvonil tak nahlas, že jsem se lekla a skočila páníčkovi rovnou do náruče. Od tý doby od nich nečekám nic dobrýho.“
„Mně je to jedno,“ zívl Rambo, německý boxer. „Ale moje panička je cyklošílenec. Každý víkend mě zapřáhne a běžím vedle kola. Prý abych ‘vybil energii’. Ha ha. Jediný, co vybíjím, je její kreditka u veterináře, protože ty její trasy fakt nejsou pro normálního psa.“ 
„Já se vozím!“ zapištěla nadšeně bišonka Lilly, pohodlně usazená v košíku mezi pivoňkami. „Máme růžový kolo, květinovej košík, mašli ve vlasech a jasně – všechno kvůli fotkám na Instagram. Každý se otáčí, mává, fotí… Někdy si nejsem jistá, jestli proto, že jsem tak krásná, nebo že vypadám jako živá dekorace. Ale nevadí. Jedeme ve velkým stylu.“
Dvojčata Hiro a Yuki, dva naprosto nerozluční Shiba Inu, dnes dorazili na louku stylově – rovnou v košíku na kole. Celou cestu prý neřekli ani haf, zato si v cíli postěžovali jednohlasně: „My taky jezdíme. Moc nás to nebaví, takže to přetrpíme. A ani neštěkáme.“
Všichni na ně uznale koukli – protože vydržet v tichosti celou jízdu vedle páníčka v elasťácích, to je výkon hodný respektu.
„Můj páníček na ně nadává už z dálky,“ připojil se Arnošt, německá doga. „Jakmile jednoho zahlídne, hned startuje: ‘Ty blázne, jeď pryč z chodníku!’ A ještě ke všemu oni jezdí v tak divným oblečení!“
„Jo, to oblečení,“ protočil oči Eda. „U nás doma visí ty jejich cyklokalhoty na věšáku a smrděj jak rozmoklý piškoty po týdnu v autě. A to se páníček tváří, že to je profi výbava. Fuj.“
„Ale zase musíme uznat,“ ozvala se nakonec Katy, border kolie, která ráda nahání ovce. „Když kolem sviští ve skupince, vypadají jako stádo. A stádo je potřeba srovnat do řady, že jo. Tak štěkám. A běžím. A pak mě zavolají zpátky a já dostanu pamlsek. Takže vlastně win-win.“
Nakonec jsme se shodli, že cyklisti jsou prostě záhada. Někteří voní po potu, jiní po gumě… a někteří smrdí tak, že by i tchoř utekl. Jezdí moc rychle, moc pískají a nosí oblečení, co vypadá jak oloupaný párek v igelitu. Ale když kolem sviští? Štěká se. Ať už ze strachu, radosti, nebo prostě jen proto, že můžeme.
A to je zákon louky. 🐾
