1. Seznamování s autem – základy důvěry
Dříve než auto nastartujete, nechte psa s vozidlem navázat klidný vztah. Ať si ho v klidu prozkoumá, bez tlaku. Klidné nasednutí, pár pamlsků na sedačku, otevřené dveře. Teprve až je pes uvolněný v zaparkovaném autě, přecházíme dál. Motor až později. Už v této fázi je dobré rozhodnout, kde bude pes v autě jezdit – zda na zadní sedačce (s postrojem) nebo v zavazadlovém prostoru (v kleci nebo přepravce). Tomu přizpůsobte i samotný trénink. Pokud ho učíte na sedačku, motivujte ho právě tam. Pokud do kufru, vytvořte mu bezpečný prostor tam – s dekou, známými pachy a pamlsky.
🔍 Na co si dát pozor: Zavírat dveře hned po nasednutí může být pro citlivého psa stresový spouštěč. Trénujte zavírání zvlášť.
💡 Tip: Nechte psa do auta nastoupit dobrovolně, klidně i několikrát denně jen na chvíli, bez jízdy. Vytváříte pozitivní asociaci. 
2. První jízdy – žádné cíle, jen zkušenost
Krátké jízdy bez stresových cílů (např. k veterináři) jsou klíč. Není kam spěchat. Pár minut po okolí a návrat domů bohatě stačí. Smyslem je, aby si pes zvykl a měl z jízdy příjemný pocit – ne předzvěst nepříjemné události.
🔍 Na co si dát pozor: Vyhněte se dlouhým jízdám hned zkraje. Rychlý pokrok často končí rychlým krokem zpět.
💡 Tip: Po každé jízdě psa odměňte. Klidně oblíbeným pamlskem nebo hrou. Posilujete pozitivní dojem z auta.
3. Pokrok ve správném tempu
Zvyšování délky jízdy má být pozvolné a pes by měl během ní zůstat klidný. Pokud začne být neklidný, slintat nebo kňučet, vrátili jste se o krok zpět. To je normální. Nejste na závodech, cílem je pohoda, ne rychlost.
🔍 Na co si dát pozor: Nepřeceňujte schopnosti psa na základě jednoho úspěšného výletu. Stres se může nahromadit a projevit později.
💡 Tip: U citlivějších psů sledujte signály stresu – zrychlené dýchání, stažený ocas, nechutenství. Nepřehánějte délku jízdy.
4. Fyzický diskomfort – častý a podceňovaný problém
Někteří psi trpí kinetózou (nevolností z pohybu). Příznaky: nadměrné slinění, zvracení, neklid. Nejde o psychický odpor k autu, ale o fyzickou reakci, kterou nelze „odvyknout“. V těchto případech pomáhá konzultace s veterinářem a přizpůsobení režimu.
🔍 Na co si dát pozor: Neexperimentujte s lidskými léky. To, co pomůže vám, může psa ohrozit.
💡 Tip: Necestujte s krmeným psem. Jídlo 4–6 hodin před cestou omezte, cestujte za větrání a klidu.
5. Bezpečnost psa i posádky – zákon i zdravý rozum
Pes v autě musí být zajištěn. Nejen kvůli pokutě, ale i kvůli vlastní bezpečnosti – jeho i vaší. Postroj s bezpečnostním pásem, klec nebo přepravka jsou základ. Volně pohybující se pes při nehodě není pasažér, ale projektil.
🔍 Na co si dát pozor: I klidný pes může v krizové situaci reagovat nečekaně. Nechráněný pes může ublížit sobě i ostatním.
💡 Tip: Před pořízením výbavy si ji nechte doporučit podle velikosti a temperamentu psa. Ne každá přepravka je univerzální.
6. Cesta na chalupu – první opravdový test
Po zvládnutém tréninku následuje praktický výjezd – ideálně na známé místo s možností pohybu, klidu a bez přetížení podněty. Chalupa je ideální volba: klid, prostor a žádné davy lidí. Ale ani tady nepodceňujte první hodiny – pes se musí aklimatizovat.
🔍 Na co si dát pozor: Příjezd na nové místo není odměna, ale další změna prostředí. Nenechávejte psa ihned bez dozoru.
💡 Tip: Po příjezdu dopřejte psovi klid, vodu, krátkou procházku. Až pak přijdou děti, gril a společenské aktivity.
7. Cesta zpět – zkušenost, která se počítá
Zpáteční cesta je stejně důležitá jako ta tam. Únava, teplo nebo změna rutiny můžou psa rozhodit. Pokud je po víkendu přetížený, nemusí jízdu snášet stejně jako při cestě tam. Buďte vnímaví a případně zvolte delší přestávky.
🔍 Na co si dát pozor: Psi mohou být citliví na změnu času, světla a i drobné detaily. Neplánujte návrat na poslední chvíli.
💡 Tip: Po návratu z delší cesty nechte psa doma „vydechnout“. Ideálně bez návštěv, koupání ani dalších aktivit.
Závěr: Trpělivost, klid a selský rozum
Naučit psa jezdit autem bez stresu není otázkou jednoho víkendu. Jde o proces, ve kterém je důležité naslouchat, pozorovat a nepřeskakovat fáze. Psi reagují na prostředí i náladu majitele – pokud z vás sálá nervozita, přenesete ji i na ně. Cílem není jen dostat se z bodu A do bodu B, ale vytvořit prostředí, ve kterém je cesta pro psa stejně přirozená jako procházka.
A pokud to zpočátku nejde? Nejste sami. Většina lidí začne řešit cestování se psem až ve chvíli, kdy potřebují „už někam jet“. Ale i tady platí jednoduché pravidlo: čím lépe připravený pes, tím klidnější řidič. A naopak.
🐾 Když pes cestuje v klidu, cestuje v klidu celá posádka.
