Max a letní ráj s rybí příchutí
„Léto miluju,“ protáhl se Max, starší zlatý retrívr s bříškem trochu větším, než by schválil jeho veterinář. „Celé dva měsíce jsem na chatě. Válím se v rybách, co už pár dní plavou břichem vzhůru, sousedi mě krmí přes plot a říkají mi pan pes. Stačí jeden smutný pohled a mám klobásu. Akorát ty děti pořád ječí… naštěstí je za kůlnou stará lavice. Můj letní trůn. Křik tam nedolehne.
Almina letní škola poslušnosti
„No to ti přeju,“ povzdychla si Alma, border kolie s intelektem vysoko nad průměr smečky. „Mě dávají k jedné paní na hlídání. Milá je, to jo. Ale má pocit, že mě za těch pár dní musí naučit úplně všechno. Každé ráno poslušnost, odpoledne nějaká agility překážka postavená ze židlí a večer čtení pohádek, abych prý líp spala. Minule jsem předstírala, že kulhám, abych měla klid aspoň jeden den.“

Benovy prázdniny na kole
„Já bych si přál klid,“ ozval se Ben, kříženec, který vypadal, jako by ho někdo složil z huskyho, jezevčíka a trochu mopse. „Jedeme minimálně třikrát za léto na cyklovýlet. S páníčkem. To znamená batoh na záda, běh vedle kola, spaní ve stanu a večer rozcvička. Říká tomu dobrodružství. Já tomu říkám letní vojna pro psy.“

Happy a její eurovíkendy
Do debaty se samozřejmě vložila Happy, čivava s kapesní velikostí a mezinárodními ambicemi. „Já mám letos naplánované dva eurovíkendy. Loni jsme byli v Paříži, mám fotku u Eiffelovky v brýlích. A taky u Fontány di Trevi. Letos padla zmínka o Barceloně a možná i Amsterdamu. Já prostě potřebuju kulturní stimulaci. A taky výběrové kavárny.“
Eda: voda, kdekoliv a kdykoliv
„Já to mám jednodušší,“ zívnul Eda, labrador s mokrým čumákem a věčně vlhkými ušima. „Mně je jedno, kde jsem. Ale jakmile je víc než dvacet stupňů, skočím do jakékoli louže, potoka nebo rybníka. A když žádná louže není, no tak si sednu do kyblíku s vodou. Jsem skromnej. Voda je život.“

Prázdniny? Hlavně ať jsme spolu
Všichni chvilku mlčeli, až bylo slyšet jen šustění trávy. Léto je zkrátka pro každého psa jiné – někdo si ho užívá s klobásou v tlamě, jiný pod přísným dozorem agility instruktorky a někdo běží vedle kola až na Slovensko.
Ale shodli se na jednom – hlavně ať jsou páníčci s námi. Protože ať už člověk míří k moři, na chatu, na kola nebo na gauč, bez psí společnosti je to celé tak trochu… o ničem.